Technika stará i třicet let
Dobrovolných hasičů je v Jednotkách požární ochrany ČR zhruba 70 tisíc. Nemalý počet už jen na první pohled. Tedy i nemalá obětavost těchto lidí při záchraně života i majetku jiných lidí.
Což nutně znamená i nejen osobní nasazení pro správnou věc, ale to, čemu se říká technická vybavenost. Ta je v optice objektivity rozličná v tom kterém regionu. V některém se pyšní novou tatrovkou, pořízenou z příslušného fondu, nebo víceméně opotřebovanou stříkačkou, darovanou ze zdrojů profesionálního sboru.
V jiném se pyšnit nemají čím, protože to rozpočet obce nedovoluje. A tak "dobráci", jak se jim v branži přezdívá, obětují spoustu času a energie na udržení provozuschopnosti zastaralé techniky.
Neobjektivní pohled veřejnosti neznalé problematiky je ten, že tým SDH si na vyhrazeném prostoru jen "hraje". Tedy že je v podstatě asi k ničemu, protože ho profesionálové k požáru přizvou jen málokdy. Tato nespravedlnost je sama o sobě výstrahou, že donekonečna zastaralá technika nevydrží a s každým dalším případným nasazením se její životnost o to více výrazně zkracuje.
Co ale musí dobrovolný hasič mnohdy vydržet, je ústrk státních institucí, které jeho problém v podstatě nezajímá. A nedej bože, aby se mu něco stalo. S odškodněním bude mít jen patálie a jeho rodina o to větší, když třeba při zásahu přijde o život.
Dokladuje to například Ján Chlebo, ve službách patrona hasičů sv. Floriána je už pětačtyřicet let. Toho času slouží jako velitel a strojník v SDH Chlumín na Mělnicku. Podle něho je úsilí o odškodnění potom obrovským martyriem.
Dobrovolní hasiči z Domašova nad Bystřicí budou jezdit "novou" cisternou
Minulá vláda například vůbec nereagovala na žádost na změnu odškodnění včetně odůvodnění. Ticho po pěšině. Stejnou žádost obdrželo i nejvyšší vedení hasičských sborů ČR. Odpověď? Máme důležitější starosti. Má snad život dobrovolného hasiče jinou cenu, než život profesionála?
Přitom SDH mají nezastupitelnou úlohu výchovy mladé generace v této oblasti. Pro bezpečnost a životy lidí. A to jak kdejakého politika, tak i vysokého úředníka na generálním ředitelství HZS ČR.
Což nutně znamená i nejen osobní nasazení pro správnou věc, ale to, čemu se říká technická vybavenost. Ta je v optice objektivity rozličná v tom kterém regionu. V některém se pyšní novou tatrovkou, pořízenou z příslušného fondu, nebo víceméně opotřebovanou stříkačkou, darovanou ze zdrojů profesionálního sboru.
V jiném se pyšnit nemají čím, protože to rozpočet obce nedovoluje. A tak "dobráci", jak se jim v branži přezdívá, obětují spoustu času a energie na udržení provozuschopnosti zastaralé techniky.
Neobjektivní pohled veřejnosti neznalé problematiky je ten, že tým SDH si na vyhrazeném prostoru jen "hraje". Tedy že je v podstatě asi k ničemu, protože ho profesionálové k požáru přizvou jen málokdy. Tato nespravedlnost je sama o sobě výstrahou, že donekonečna zastaralá technika nevydrží a s každým dalším případným nasazením se její životnost o to více výrazně zkracuje.
Co ale musí dobrovolný hasič mnohdy vydržet, je ústrk státních institucí, které jeho problém v podstatě nezajímá. A nedej bože, aby se mu něco stalo. S odškodněním bude mít jen patálie a jeho rodina o to větší, když třeba při zásahu přijde o život.
Dokladuje to například Ján Chlebo, ve službách patrona hasičů sv. Floriána je už pětačtyřicet let. Toho času slouží jako velitel a strojník v SDH Chlumín na Mělnicku. Podle něho je úsilí o odškodnění potom obrovským martyriem.
Dobrovolní hasiči z Domašova nad Bystřicí budou jezdit "novou" cisternou
Minulá vláda například vůbec nereagovala na žádost na změnu odškodnění včetně odůvodnění. Ticho po pěšině. Stejnou žádost obdrželo i nejvyšší vedení hasičských sborů ČR. Odpověď? Máme důležitější starosti. Má snad život dobrovolného hasiče jinou cenu, než život profesionála?
Přitom SDH mají nezastupitelnou úlohu výchovy mladé generace v této oblasti. Pro bezpečnost a životy lidí. A to jak kdejakého politika, tak i vysokého úředníka na generálním ředitelství HZS ČR.
(pšt, hasicskelisty.cz, foto: archív)
Email
Tisk
